.png)
Sbírají jedno ocenění za druhým. Nejvíce si ale váží ocenění zákazníků. Své mošty a přesnídávky rodinná firma vyrábí v Bílých Karpatech, v místě, kde je příroda takřka nedotčená a čistá. Takové chtějí i své produkty.
Jak to vlastně všechno začalo a proč zrovna název Ovocňák?
S vlastním podnikáním začal Tomáš Kořínek v roce 1990, prodával zemědělskou techniku. Jeho dva synové, Tomáš a Matěj, ve firmě pracovali už od útlého mládí, natírali obrubníky, sekali trávu, uklízeli. V průběhu vysoké školy nastoupili na plný úvazek, s novou generací přišel i nový směr podnikání a vznikl Ovocňák. „Chtěli jsme, aby už z názvu byla patrná naše filozofie, tedy vytvářet z lokálních surovin, v české firmě, pro českého (slovenského) spotřebitele,“ říká Tomáš Kořínek mladší.
Není to trochu skok od prodeje traktorů k výrobě ovocných moštů?
TK starší: Jasně, prodej zemědělské techniky jsem rozběhl už v roce 1990 a je pořád velká součást našeho podnikání a Ovocňák vznikl paralelně s tím v roce 2010, jak se do firmy přidala nová krev v podobě dvou mých synů. Oni ve firmě pracovali už od útlého mládí, natírali obrubníky, uklízeli, sekali trávu… Ale v průběhu vysoké školy už nastoupili více méně na plný úvazek. Rozhodně mu v začátku pomohlo, že měl v zádech jednak finance z firmy a jednak třeba i celorepublikovou obchodní síť, i když v jiném oboru. Zkrátka Ovocňák nezačínal z úplné nuly, ale měli jsme zkrátka zázemí, na které se dal rychle budovat.
Byla výhoda, že zde již byla fungující firma vašeho tatínka?
TK mladší: Ono to všechno začalo ještě před Ovocňákem - mlékomaty. Zjednodušeně jsme mléko místních farmářů dostávali přímo ke spotřebiteli skrze námi dodávané automaty na čerstvé mléko a jejich podporu, které byly různě po republice. Díky tomu jsme zjistili, jak obrovský rozdíl je mezi tím mlékem, co se prodává v obchodech a co teče z mlékomatů. A viděli jsme paralelu u dalších potravin, až jsme narazili na mošty. V té době se totiž u nás skoro nedaly koupit mošty, které byly kvalitní, české a opravdu šetrně konzervované. A protože jsme měli spoustu kontaktů na lokální zemědělce už z prodeje mléka a zemědělských strojů, začali jsme od nich vykupovat ovoce. Jednu z našich hal jsme přestavěli na výrobu - pořídili jsme lis, filtry, paster, plničku a začali vyrábět.
Matěj K.: A pak zapojili mě. Ovocňák docela pěkně rostl a my si říkali, že abychom měli mít nad kvalitou 100% kontrolu, bylo by skvělé mít opravdu vlastní ovoce. Tak jsem se ujal výsadky vlastní sadů na naší farmě a ty se nyní starám. Trvalo to pár let, ale teď už máme vlastní meruňky, hrušky, švestky, rakytník, višně a další. To je ten velký posun od toho začátku. Jen jablek se u nás v okolí CHKO Bílé Karpaty pěstuje tolik a skvělých, že i ty nadále kupujeme od okolních pěstitelů.
TK mladší: Co se týče financí, tak Ovocňák byl první 3 roky v červených číslech, protože jsme obchodně tlačili a firma nás držela z vlastního profitu. Pak jsme to ale otočili a dnes již pevně stojíme na vlastních nohou. Samozřejmě máme provozní financování a stále splácíme investice do technologií v řádech milionů, na které jsme žádné dotace ale nečerpali. Máme cca 20 lidí, vlastní obchodní tým a sklady v rámci české a slovenské republiky a loni jsme dosáhli obratu 35mil. Kč. Uvědomění zákazníků a snaha kupovat zdravé a lokální potraviny u nás stále roste a to nás žene vpřed, stejně jako pozitivní reakce našich zákazníků, které nám dodávají sílu.
Ve stávajícím rozložení se bratr Matěj stará hlavně o sady a částečně o výrobu, já o obchod a marketing a táta na to vše dohlíží, drží finance, má desítky let zkušeností a jeho vedení je neocenitelná pomoc..
Já otázky píšu v neděli, většina lidí má víkend, ale u vás se na víkendy asi taky nehraje že?
Matěj K.: Mnooo:-) U mě moc ne a v sezóně u nikoho z nás. Přeci jen si nevyberete kdy co dozraje, kdy je ideální počasí pro sklizeň a podobně. Na farmě máme i dobytek, tomu také neřeknete že máte volno a telata se mají narodit až v pondělí...
TK mladší: Ale bráchu to baví, bez toho to nejde dělat. I pro mě je Ovocňák jako dítě, které od narození vedete za ručičku no a dětem se věnujete o víkendu, ne?
Jakým pravidlům a podmínkám podléhá potravinová výroba a co musíte splnit a dodržet?
TK mladší: Je to potravinářská výroba, takže se musíme striktně držet legislativy. Naštěstí není tak přísná jako pro živočišnou výrobu typu uzeniny nebo mlékárenské výrobky ale má svá specifika. Hodně klademe důraz na vstupní surovinu, naše dodavatele známe, víme jak ovoce pěstují. Všichni jsou členy svazu Integrované produkce, která hodně dbá na ochranné lhůty a používání jen nezbytného množství ochrany. Díky tomu můžeme plnit i přísné limity těžkých kovů nebo reziduí pesticidů, které jasně definuje vyhláška pro “speciální potraviny” kam výrobky pod 3 rok dítěte - jako jsou dětské příkrmy v podobě našich pyré, spadají. Naše sady od loňska nabíhají do režimu BIO a věříme, že jestli půjde vše dobře, mohli bychom certifikaci získat už letos a to nás zase posune o kousek dál.
Bohužel normy jako takové padly, definice moštu neboli 100% ovocné šťávy jasně říká, co můžete a nemůžete přidávat víme, že ne všichni hrají čistě. A o 100% džusech z koncentrátu se raději ani vyjadřovat nebudu. Já ale vždy zákazníkům říkám.Tak si nalijte náš mošt do sklenice a sledujte, jak je hustý, jak sedimentuje, co vůně a chuť. Poctivý mošt (za studena lisovaná šťáva) musí být prostě hutný, vonět, být výrazně sladký, plný chuti. Hodně lidí si ho ředí vodou jak je silný a dětem ho často ředí také.
Dnes nevyrábíte jen mošty, ale i pyré a ovocné sušené plátky. To je nápad někoho z rodiny, nebo si o to řekli zákazníci?
TK mladší: To je přirozený vývoj. Nové produkty zkrátka táhnou a chceme zákazníkům pořád nabízet něco nového. Viděli jsme na trhu díru, která zapadala do filozofie mladých rodin, a to dávat dětem zdravé dobroty na místo cukrů a barviv. Říkám tomu s oblibou “lepší křížala” :)
Jak pyré, tak plátky pořád splňují to, za čím si jako značka stojíme - používají se na ně úplně stejné ingredience jako na mošty, ve stejné kvalitě a neobsahují nic jiného než česko-slovenské ovoce. Žádný přidaný cukr, konzervanty, škrob, barviva. A všechno ideální pro děti. Ale teda hlavně s plátky jsme dost uspěli i u dospělých. Rychlá a zdravá svačinka, třeba na kolo nebo do přírody. Tam ta podobnost s křížalami prostě táhne.
Proč jste vlastně založili vlastní sady? Nebylo kvalitní ovoce? vlastní sad je asi spousta práce? Sady už kvetou, až se bojím zeptat, co ty vaše, moje kamarádka hlásila, že jí meruňky pomrzly, tak doufám, že ty vaše nee.
Matěj K.: Začalo to vlastně neúspěchem. Na farmě jsme měli přes 5 500ks prasat a orientovali se na maso, jenže to bylo za krize, kdy byly výkupní ceny masa tak nízké, že čím víc jsme zpracovávali, tím víc jsme ztráceli. A tak jsme ho přetvořili v ovocnou výrobu a začali dělat Ovocňák. A ovoce jsme vykupovali z okolí. A když jsme viděli, že Ovocňák má šanci na úspěch, vzal jsem si na starost vlastní sady. Protože proč vykupovat, i když super ovoce, když máme v rodině někoho, kdo na to má vzdělání, ví jak na to, chce to dělat a má kde:-) A teď po cca 5 letech už máme skoro všechno ovoce vlastní. Kromě jablek, kterých je v okolí tolik, že by to bylo nošení dříví do lesa.
Jasně, že se potýkáme s přírodou jako všichni zemědělci, my přece máme 4 základní nepřátele a to jsou jaro, léto, podzim a zima :). Na to, že je to teprve 5 let, už jsme zažili totálně zmrzlé meruňky, naprosté sucho, šílené nálety špačků… Ale letos to zatím musím zaklepat. Jediné mrazíky zatím meruňky přežily, tak doufám, že už máme tohle nebezpečí za sebou. V posledních dvou sezónách jsme také hodně zapracovali za zavlažování, takže sice neradi, ale věřím, že se vyrovnáme i s případným suchem. To byla nutná investice, protože to vypadá, že suchých let nás bude asi čekat hodně.
Pod Ovocňákem jsou podepsáni Tomáš, Matěj a Tomáš Kořínkovi. Táta a dva synové? Je to výhoda, podnikat v rodině? nebo naopak? Máte nějak rozdělené pravomoce? Nebo se vždycky na všem shodnete? ha, a co maminka?
TK starší: To asi hodně záleží na rodině jako takové, nám to funguje i když to lehké není. To vám ale asi řekne každý, kdo má děti ve firmě :). Je to samozřejmě generační rozdíl, zkušenosti vs. dravé mládí, ambice, nové technologie a nápady... Umíme se občas hezky chytnout ale vždy z toho vyjde domluva a kompromis, čehož si cením nejvíce. Hodně pomáhá, že máme také své pravomoce jasně stanovené. V Ovocňáku má hlavní slovo jen jeden z nás - Tomáš, a ostatní mají spíš poradní funkci při strategickém rozhodování. A Tomáš toho má tolik, že nestíhá do práce mluvit Matějovi a opačně, takže je klid:-)
Matěj K.: No a maminka, ta je ve firmě taky, má na starosti provozní agendy a stará se o rodinu, je to takový náš zákulisní hráč, který naše spory umí diplomaticky řešit a tmelí celou rodinu.
Váš moštík asi v supermarketu nekoupím že?
TK mladší: Mošt ne, ale třeba plátky si v Bille nebo Tesco koupíte. A na Rohlik.cz máme všechno. Obchodní podmínky řetězců jsou ale pro malé dodavatele hodně náročné, u některých i nevýhodné, takže si vybíráme, kde Ovocňák bude, podle nich. My bychom rádi, aby byl všude, nechceme, abychom byli nějaký výběrový sortiment. Vždyť naše kapsičky stojí kolem 25 korun, to není žádná raketa. Jen do nějakých řetězců je těžké se dostat přes konkurenci a v jiných jsou pro nás ty podmínky až likvidační. Takže se rozšiřujeme postupně, a zákazníci, kteří chtějí kvalitu, si nás postupně nacházejí.
Prodáváte i ve vlastním e-shopu, máte stále zákazníky? A kam své výrobky posíláte nejdál?
TK mladší: My posíláme po Česku a Slovensku, takže tady asi žádný velký příběh nebude. Tam kde nás zákazník nemůže koupit fyzicky, posíláme balíky. Kapsičky moštů a pyré i plátky jsou ideální na cesty, takže Ovocňák už se podíval na hodně míst díky našim zákazníkům. A jeho cesty rádi sdílíme na našich sociálních sítích, třeba včera nám fanynka poslal fotku kapsičky na Novém Zálandu. A zajímavý balík jsme řešili pro českou podnikatelku, která pracuje dlouhodobě ve Vietnamu a objednává si pravidelně kapsičky pro své děti, takže víme že i letecký přeprava je v pohodě :)
Za své výrobky jste získali řadu ocenění. kterých si nejvíce vážíte?
TK starší: Upřímně? Získali jsme jich už hodně, ale nejvíce si cením těch od zákazníků. Strašné klišé, co? Ale když mně vždycky nejvíc potěší dítě na ulici, které svírá v ruce naší kapsičku a chutná mu. Protože to dítě žádné ocenění neřeší, prostě mu chutná nebo ne.
Hodně si ale vážíme těch, která jsou vázaná na region, ve kterém jsme doma, protože věříme, že si z toho regionu bereme, ale zároveň mu i vracíme. Myslím, že by to tak mělo být běžné.
Jaké máte plány do budoucna? Popřípadě co právě dnes řešíte? A jak se vás dotkla koronavirová epidemie? Vyrábíte? Prodáváte?
TK mladší: Zasáhla nás hodně a ještě pořád s ní bojujeme, co se dá. Změnilo se i to, co zákazníci kupují. Kupují mnohem méně, a když už, tak hlavně velká výhodná balení moštů a pyré na doma a k tomu produkty s rakytníkem, protože je plný vitamínu C a podporuje imunitu. Dřív byly hlavní páteří sortimentu kapsičky, které jsou ideální na ven, do kabelky, do kočárku. A k tomu je celkově odbyt výrazně menší, i když obchody s potravinami jsou stále otevřené. Je to škoda, jaro je pro nás TOP sezóna a ta je letos bohužel pasé, no uvidíme.
Takže plány na nové produkty zvolnili tempo a všechnu energii napínáme do podpory prodeje online, kde se učíme mílovými kroky, protože on je rozdíl odbavit denně 10 balíků a nebo 200.
Matěj K.: Na a aktuálně kvete většina sadů, příroda žádnou pauzu neřeší, takže hodně sledujeme předpovědi počasí a připravujeme se na sezónu :-)
Co je pro úspěch v podnikání podle vás nejdůležitější?
Tomáš ml.: Ovocňák mě naučil, že je třeba být flexibilní, otevřený a brát každou změnu situace nebo novou konkurenci prostě jako výzvu. Nestresovat se, ale bavit se hledáním řešení. Protože jinak bychom se z toho ve světě, kdy je každý měsíc doporučované a zatracované něco jiného, zbláznili (smích).
Tomáš st.: Ale do toho je důležité si vždycky stát za tím, co děláme. My jsme od vzniku Ovocňáku nezměnili svůj přístup, složení, ani recepturu. Nechceme se honit za každým trendem, ale budovat něco stabilního, na co se zákazníci můžou vždycky spolehnout, že nikdy nezmění svou kvalitu.
Matěj: Já považuju za úspěch, že to všichni spolu zvládáme a funguje to. Do podnikání jako takového moc nezasahuju, ale jsem rád, že se díky Ovocňáku můžu živit prací na farmě, v sadech a výrobou něčeho hmatatelného.